Reflexní masáž

Masáž patří k velmi starým léčebným technikám, které dnes využíváme převážně k uvolnění ztuhlých svalů a celkové relaxaci a regeneraci organismu. Díky jejímu spojení s dalšími léčebnými systémy a obohacení o nejrůznější pomůcky lze však pomocí masáže léčit velké množství potíží a zmírnit, či zcela odstranit jejich příznaky. Jednou z jejích podob, která velmi pozitivně ovlivňuje lidský organismus, je reflexní masáž, neboli reflexní terapie.

Tato léčebná technika vznikla již před více než 5 000 lety v oblasti Číny, Indie a Vietnamu. Poté byla dále rozvíjena a rozšířena o nové poznatky v oblasti medicíny. Podstatou reflexní masáže je skutečnost, že se na okrajových oblastech těla nachází nervová zakončení, prostřednictvím jejichž stimulace lze velmi účinně působit i na vzdálené orgány. Možné je tedy zmírnit jejich bolesti, či zcela obnovit jejich správnou funkci.

O vzájemném propojení reflexních zón s vnitřními orgány svědčí také skutečnost, že se při poškození některého orgány objeví změny rovněž na povrchu těla. Místo se stává bolestivé na dotek a zkušený terapeut tak pomocí hmatů může poměrně spolehlivě určit, který orgán nepracuje správně, a je tedy schopný obnovit porušenou rovnováhu v těle.

Před samotnou masáží je důležité provést reflexní uvolnění chodidel a odblokování krční páteře, což slouží jako příprava na následující zákrok a terapeut si také zvyká na citlivost klienta. Poté již následuje práce převážně s reflexními zónami na ploskách nohou, dlaních zádech a šíji.

Při reflexní masáži dochází jednak k místním účinkům, tedy k prokrvení tkání a zvýšení teploty v těchto místech, ale také ke vzdáleným, což je již výše zmíněné působení na orgány, které jsou s oblastí, na níž je vyvoláván tlak, nervově spojena.

Vynikajících účinků bylo touto terapií dosaženo zejména při léčbě neplodnosti, migrén, bolestí zad, bolestí kloubů, spánkových poruch, poúrazových stavů a zažívacích potíží. Reflexní masáže je možné absolvovat v každém věku, nesmí být však prováděna u pacientů s transplantovaným orgánem. V takovém případě totiž hrozí nebezpečí aktivace vlastních obranných mechanismů proti transplantovanému orgánu.