Magnetoterapie

Princip této léčebné techniky spočívá ve vytvoření umělého magnetického pole, které zvyšuje propustnost buněčné membrány, a tak urychluje látkovou výměnu. Působením magnetického pole dochází rovněž k rozšíření cév, což má za následek lepší prokrvení, okysličení a také mírné zvýšení teploty tkáně v místě léčby, přibližně o 1 °C. Prokrvení dále příznivě ovlivňuje dělení buněk, čímž usnadňuje hojivé procesy a zmenšuje otoky. Účinky magnetoterapie jsou tedy dvojího druhu, lokální, v místě působení, a celkové, kdy se zvyšuje obranyschopnost organismu a aktivuje hormonální a imunitní systém. Pozitivního vlivu magnetoterapie využívá řada lékařských oborů, mezi něž patří například ortopedie a chirurgie, neurologie, dermatologie, revmatologie či stomatologie. Ve všech těchto případech se však magnetoterapie kombinuje s dalšími léčebnými metodami a slouží tedy spíše jako podpůrný prostředek. Samotný průběh magnetoterapie není nijak náročný ani nepříjemný. Vzhledem k tomu, že při její aplikaci obvykle nic nepociťujete, můžete snadno propadnout dojmu, že léčba nemá smysl. To je ovšem mylná domněnka. V řadě případů se efekt magnetoterapie projeví až s odstupem. Pokud se však po 7 - 10 procedurách z minimálních 15 předepisovaných žádné zlepšení nedostaví, léčba se většinou ukončí.

Přestože u magnetoterapie nejsou známé žádné vedlejší účinky, jako u každé léčebné metody existuje několik kontraindikací. Absolutní kontraindikací magnetoterapie je těhotenství, dále ji nesmí podstupovat osoby s kardiostimulátorem, s poruchami funkce štítné žlázy a nadledvin, s krvácením do trávicího traktu, nádory či s infekčním onemocněním. Doporučována není také při menstruačním krvácení, plísňových onemocnění a epilepsii.